Události

13. 10. naši školu navštívilo Divadélko pro školy z Hradce Králové, aby studentům zábavnou formou přiblížilo základní momenty z české a světové literatury. Prvním ročníkům herci osvětlili dramatické žánry, třetí ročníky se dozvěděly zajímavosti o Osvobozeném divadlu a osobnostech Jana Wericha a Jiřího Voskovce, čtvrté ročníky si zase připomněly vývoj českého divadla 20. století. Moc děkujeme skvělým hercům a těšíme se na jejich další skvělá představení.

Studenti a jejich hodnocení:

Nejvíce se mi líbila hra Kat a blázen, konkrétně scénka s protitankovým dělem (ve skutečnosti se jednalo o vodní pistoli). Navíc herci do scénky zapojili i studenta, čímž nám dokázali, jak umí pracovat s publikem a dokážou skvěle improvizovat.

Divadlo se mi velice líbilo svým přátelským přístupem a také jistým druhem politické nekorektnosti. Má nejoblíbenější scéna bylo veselé, zároveň však dosti smutné přirovnání včel k židovskému obyvatelstvu za druhé světové války v jedné z her Osvobozeného divadla.

Divadlo se mi velice líbilo, bylo zajímavé poslouchat o panu Voskovcovi, Werichovi a Ježkovi. Velmi mě pobavila hned první ukázka ze hry Vest pocket reuve, do které jsem byl dokonce já sám zapojen. Za mě bylo představení velmi informativní, ale zároveň i zábavné, což se v klasickém divadle nevidí velice často.

Mě osobně zaujalo jedno z absurdních dramat od Václava Havla z vězeňského prostředí, kde jsem opravdu výrazně pociťoval to, co je cílem tohoto typu dramatu, tedy šokovat a vyvézt diváka z míry. Vězeň křičí po novém spoluvězni (bažantovi), nadává mu, komanduje (bylo nám řečeno, že v celé hře asi tři čtvrtě hodiny) a bažant celou dobu mlčí, čehož si člověk ani nevšimne, a na konci spustí maďarsky, že vlastně nerozuměl ani slovo. Hned při úvodu do této divadelní hry nám jeden z herců vysvětlil, o čem to bude a druhý to po něm slovo od slova zopakoval, čímž právě nastala ona situace, která diváka dostatečně vyvede z míry a je to jak absurdní, tak vtipné. Osobně jsem o tomhle odvětví dramatu dodnes nevěděl, ale musím říct, že má co do sebe. 

Divadelní vystoupení, které k nám přijelo z Hradce Králové, mne ani tentokrát nezklamalo. Na rozdíl od představení v minulých letech se tentokrát týkalo převážně 20. století, což podle mě bylo značně záživnější. Postupně tak herci uváděli díla z různých dekád minulého století, doprovázená informativním popisem historických událostí. Nejvíce mne zaujala hra z pera Václava Havla, odehrávající se ve vězeňském prostředí. Celé představení počínaje národním obrozením a konče 90. léty bylo zábavné a hlavně naučné.

Po pár úvodních minutách představení jsem si v hlavě řekl, že to budou dlouhé dvě hodiny a že představení bude nic moc. Ale byl jsem příjemně překvapen, protože jsem si divadlo užil a při pár hrách se i docela zasmál. Nejvíce se mi líbila scéna, kdy se herci nebáli využít publika a vzali si sebou na podium studenta. Tomu v rychlosti vysvětlili, co má dělat a dali mu oblečení, aby lépe zapadl do role. Při téhle hře se smála snad většina publika, takže si myslím, že byla velmi povedená. Představení nás zábavnou formou naučilo i pár věcí z historie, takže osobně tuto akci hodnotím velice pozitivně a byl bych rád, kdyby takových akcí bylo více.