V letošním školním roce začala výuka maturitní češtiny docela netradičně. Ve středu 4. 9. jsme vyrazili do ostravského Divadla loutek, kde nás čekalo představení Stříhali dohola Josefa Kainara. Začátek představení v 10 hodin nás velice potěšil. O Kainarovi jsme už slyšeli, ale netušili jsme, co nás čeká. Veršíčky povinné četby?
Představení pro nás bylo příjemným překvapením. Loutky velikosti dospělého člověka působily živým dojmem. Verše byly propojeny s jazzovou hudbou – pro nás nezvyklou, ale brzy nás začaly melodie stahovat vtipnými či podmanivými texty a začali jsme si podupávat do rytmu. Osudy básníka Pepka Kainara v období dětství a studií byly odkrývány po kapkách a velice nám připomínaly naše vlastní osudy. Najednou jsme viděli, že ten známý básník byl taky kdysi obyčejným chlapcem se svými problémy. Hudebníci byli všestranní – střídali se ve zpěvu, tanci i hře na nejrůznější nástroje. Dokonce jsme zhlédli i jedno stepařské číslo. Takže závěrečný potlesk byl upřímným oceněním celého představení.
A co jsme si tedy z představení odnesli? Nejen informace o básníkovi, který jistou dobu působil na Ostravsku, ale také zjištění, že poezie se nemusíme bát. Vždyť poezie nás provází na každém kroku, každý text písně je totiž takovou básní.
