Ve středu 21. prosince proběhlo v zasedačce zakončení prvního celku tematické integrované výuky, ve které jsme se zaměřili na projevy totality v životech běžných občanů. Se studenty 2. ročníků jsme postupně zhlédli film Normalizační loutka a v předmětech českého jazyka, občanské nauky, angličtiny a informatiky jsme se netradičními formami snažili najít prvky totality jak v nejrůznějších dobových materiálech, tak v rozhovorech s rodinnými příslušníky, kteří v době totality prožili větší či menší část svých životů, nebo s pamětníky z řad pedagogů školy.
V rámci třídních kolektivů jsme diskutovali o dětských organizacích – pionýrech, svazácích i skautech a jejich postojích, hledali jsme příklady propagandy na školních nástěnkách, ve filmech a v novinách, charakterizovali jsme si postavu příznivce totalitního režimu, jeho odpůrce, ale i masové většiny lidí, kteří chtěli nerušeně žít svůj život, a proto na sebe žádným způsobem neupozorňovali. Porovnávali jsme také průměrné platy z let 1972, 2012 a 2021 a diskutovali o jejich reálné hodnotě.
Výsledky naší činnosti jsme společně zpracovali v rámci sdílených prezentací, které jsme na společném mítinku v zasedací místnosti prezentovali svým spolužákům v paralelních třídách. Vyslechli jsme tedy 3 různé prezentace na stejné téma, do kterých jsme vložili zjištěné osobní zkušenosti našich blízkých, skloubili jsme získané informace a dovednosti z jednotlivých předmětů a výsledkem byla dokonalá ukázka demokracie. Každá prezentace totiž byla úplně jiná, každá třída zvolila zcela jiný způsob zpracování prezentace, kladla důraz na jiná fakta, přinesla jiné příběhy. I způsob prezentování jednotlivých tříd byl odlišný.
Rozhodně se nám líbilo, že jsme téma každodenní totality nestudovali z tradičních učebnic a zdrojem informací nebyl výklad učitele. Pozitivem bylo také to, že jsme se mnozí dozvěděli nové věci o svých blízkých, někteří jsme se svými babičkami a dědečky mluvili o jejich mládí poprvé. Také zkušenosti s praktickým využitím znalostí IT – tvorbou prezentace, prací s Excelem, vzájemným sdílením svých zjištění, ale i fyzickým prezentováním před stovkou spolužáků nás rozhodně obohatily.
Shodli jsme se určitě v jednom. Nikdo by nechtěl danou dobu vrátit. Ne všechno určitě bylo špatné, ale možnost svobodného rozhodování, možnost vlastního názoru a šíře možností, kterou nám tato doba nabízí, bychom určitě neměnili.
