REPORTÁŽ:
Hrůzy minulosti: Návštěva koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau
Dnes je druhého listopadu a my se vydáváme společně s dalšími čtvrtými ročníky a jejich učiteli ze Střední průmyslové školy v Karviné na exkurzi do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, který je nejen symbolem nacistické hrůzy, ale také místem, které připomíná zločiny proti lidskosti.
Hned při prvním kroku po vystoupení z autobusu nás okamžitě pohlcuje neklidná atmosféra tohoto místa. Naše prohlídka začíná v táboře Auschwitz a první, čeho si po průchodu nechvalně známou bránou se slovy „Arbeit macht frei“ (práce osvobozuje) všímáme, je několik desítek cihlových bloků, které sloužily jako přístřešky pro vězně, ale také jako cely, ba dokonce i popraviště. Se slovy paní průvodkyně, která nám blíže upřesňuje, jak život v tomto táboře probíhal a vyhasínal, se ubíráme dovnitř bloku číslo 5.
Na zdech vidíme nespočet dobových fotografií zachycujících okamžiky, jako byl příjezd vězňů do tábora, zabavování osobního majetku, anebo také rodiny jdoucí na smrt. Hned poté nás prohlídka přivádí do místnosti, ve které jsou vystaveny předměty zabavené obětem, například brýle, zavazadla, protézy a také boty. Při vstupu do sousedící místnosti se nám odhaluje znepokojující pohled. Za vitrínou se nachází obrovská hromada lidských vlasů, které nacisté používali jako náhražku levné tkaniny. Před odjezdem do druhé části prohlídky do tábora Birkenau nás ještě čeká rychlý průchod bývalou plynovou komorou a krematoriem, kde mnohým dochází, k jakým hrůzným činům v těchto táborech docházelo.
Tábor Birkenau je v porovnání s táborem Auschwitz mnohonásobně rozlehlejší, ale také méně zachovalý. Většina ubytovacích bloků je rozpadlá, protože byly budovány ze dřeva, které se sváželo z okolních budov ve vedlejších vesnicích. Po chvíli chůze přicházíme k pomníku věnovanému všem obětem holokaustu, abychom uctili jejich památku. Také si připomínáme, jak důležité je vědět, k jak nelidským činům za války docházelo a také jak důležité je předávat tyto informace dalším generacím. Naši prohlídku zakončuje paní průvodkyně citátem George Santayany: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“
Auschwitz-Birkenau je místem, které nás nutí k zamyšlení nad lidskou krutostí, ale také k naději na lepší budoucnost. Tato exkurze nám nyní připomíná, že nezávisle na tom, jak temná historie může být, je jen na nás, abychom se snažili o svět plný respektu a míru. Zachovat památku obětí holocaustu je to nejmenší, co pro ně můžeme udělat.
Vilém Grim, 4.D
ZPRÁVA: „Važme si našich práv, nemusí být vždy samozřejmostí“
Studenti SPŠ Karviná navštívili Osvětim.
Ve čtvrtek 2. 11. se studenti čtvrtého ročníku Střední průmyslové školy v Karviné vydali na exkurzi do polského města Osvětim, které bylo za druhé světové války využito pro stavbu koncentračního tábora.
Ráno se všichni studenti shromáždili před školou, odkud se dvěma autobusy přesunuli do cíle exkurze. Tam se rozdělili do skupin a začala prohlídka první části tábora Auschwitz I. s průvodcem. Při vstupu do tábora prošli studenti bránou s nápisem „Arbeit macht frei“ stejně, jako tam kdysi procházeli ještě nic netušící vězňové. V jednotlivých blocích spatřili různé až neuvěřitelné věci jako například zbylé vlasy vězňů, které jim byly ostříhány po příjezdu do tábora, kufry, kuchyňské potřeby, kartáčky na zuby a spoustu dalších věcí, které si lidé věřící, že tady začnou novou kapitolu života, do tábora přivezli. Největší znechucení a nepochopení mezi studenty vyvolala návštěva komory, kde němečtí vojáci pomocí chemikálie cyklon B dokázali denně udusit tisíce nevinných lidí. „Nedokážu pochopit, jak něco takového vůbec může člověk udělat,“ říká Jakub, student 4.E. „Když si představím, že tohle se dělo před osmdesáti lety, běhá mi mráz po zádech,“ dodává spolužák Michal.
Druhá část prohlídky probíhá v Brezince, kam se studenti přemísťují autobusem. V Brezince mají studenti možnost vidět místo, kam vlaky každý den přivážely tisíce vězňů, kteří byli následně rozdělováni, většina byla bohužel poslána na smrt. V téhle části se nachází pomník všech obětí koncentračního tábora, kam studenti položili smuteční kytici. I tady viděli podmínky, ve kterých tady lidé museli žít.
Na závěr ještě průvodkyně dodává: „Měli bychom si uvědomit, že naše práva nejsou samozřejmostí a musíme za ně bojovat.“ Všichni studenti děkují za prohlídku a plní zážitku a pocitů nastupují do autobusu, který je odváží zpátky do Karviné. „Jsem rád, že jsem měl možnost se sem podívat, myslím, že tohle by měl vidět každý, aby už se to nikdy nemohlo opakovat,“ dodává student Marek.
František Kohut, 4.E
